Co mi však vyrazilo dech bylo, když jsem ten den přišla do práce a na obrovském stole ležela tak plus mínus tuna sýrů (odchylka 5g). Milion balíčků několika druhů cheddarů, ementálů, feta sýrů, nějaké hermelínového typu ... A k tomu všemu slova naší supervisorky: "Berte, kolik chcete, co si nevezmete, to se vyhodí."
No, a přece se to nevyhodí, že.
Tak jsem ládovala tašku ... ládovala jsem kabelku ... ale tak, ať mě samozřejmě nikdo nevidí a nemyslí si o mně, že jsem sysel. Samozřejmě jsem měla v plánu se rozdělit! Hned se ten den uklízelo líp, když jsem věděla, že teď si pošmáknu! Sýry všeobecně jsou tady velmi drahé, a tak jsem se do té doby plácla přes kapsu kvůli sýrům pouze jednou. A teď jsem se v nich mohla klidně koupat, cha cha!
Cesta zpět na tom kole byla už o trošku horší, ale zvládla jsem to a sýry byly dopraveny na místo určení v neporušeném stavu. Pak už jsem to jen začala dělit na kupky, resp. co si nechám doma, a co dám mým kamarádům Čechovi a Slovákům. Tak snad jsem jim trochou sýra udělala aspoň stejnou radost, jakou jsem z nich měla já.
No a já jsem hlavně měla dobrý pocit, že jsem super, že jsem se rozdělila. No a taky že mám hodně sýru.
Ledničku jsem i tak skoro nedovřela a na další dva týdny minimálně jsem si nemohla koupit nic, co by vyžadovalo uchovávání v ledničce, protože by se to tam nevlezlo.
S Katkou, Lukášem, Honzou, Evkou a jejich bulharskou spolubydlící Malinou jsme se vydali na procházku k přístavu a k té divné špičaté budově. Výslužku jsem jim nezapomněla vzít taky, aby byla nějaká sváča po cestě, žejo. Malina byla fajn holka, tak jsme si povídaly skoro celou cestu a zase jsem trochu uklidněná, co se týče nějakého stresu ze školy nebo tak něco.
A tak přešel další skvělý den. Poznala jsem zase nové lidi, prošli jsme několik krásných míst a do toho ... mám co žrát! A zadarmo.
Teda, ješčě chlyb třeja dokupič!
Žádné komentáře:
Okomentovat