03.12.2016, Oprašuji blog, abych jej opět mohla nechat zarůst mechem

Tillyke! I dag er det blevet 2 og halv år siden du flyttede til Danmark.
Tak, to bychom měli. Takéto větičky ti tu sypu z rukávu jako Rytmus, nicméně stále neumím pořádně vyslovit "Fredericia", aniž by mi jazyk naskončil za uchem a nepociťovala akutní nutkání dávení. Protože prostě "frelerešja".

Jo. Frelerešja.

16. 07. 2014, Sýrová průtrž mračen

V těchhletěch dnech panuje v Dánsku klídeček. No jo, jazz taky, ale hlavně klídek, což je prý dokonalý příznak prázdnin. Dánové i studenti odjíždí pryč z Aarhusu na dovolenou, moc turistů sem nejezdí... Město je zkrátka prázdnější než obvykle. Mně to teda tak nepřipadalo, ale co já si můžu vyskakovat, žejo, když tu jsem sotva 6 týdnů. Toto mimo jiné znamenalo následující: nejen, že v Arle nebylo moc pracovníků a tedy nic moc co uklízet, ale taky to, že místo normálního počtu 7 uklízejících dívčin jsme tam byly čtyři. Takže jsme většinou zůstávaly déle a extra práci si dělily, ale to mi vůbec nevadilo - teď jsou prázdniny a já už nebudu mít přes školní rok takovou příležitost si vydělat a naškrábat nějaké hodiny, aby mi přiznali SU.
Co mi však vyrazilo dech bylo, když jsem ten den přišla do práce a na obrovském stole ležela tak plus mínus tuna sýrů (odchylka 5g). Milion balíčků několika druhů cheddarů, ementálů, feta sýrů, nějaké hermelínového typu ... A k tomu všemu slova naší supervisorky: "Berte, kolik chcete, co si nevezmete, to se vyhodí."

No, a přece se to nevyhodí, že.

15. 07. 2014, Jazzový festival

O velkolepém týdenním jazzovém festivalu v Aarhusu jsem četla už snad doma.
Prý je to jeden z největších jazzových festivalů nejen v Evropě, pokud ne největší, a milovníci jazzu a pohody se sem sjíždějí z celého světa. Tento rok se festival konal od 12.7. do 19.7. a denně se na několika místech po celém městě (resp. po celém centru města) odehrávalo různé množství koncertů. Některé byly zdarma, jiné za peníze, ale podle mě bylo zbytečné si koupovat lístky na placené koncerty, když ty zadarmo byly jistě kvalitativně srovnatelné. Haha. No, ve zkratce - s jazzem si každý spojuje pohodu (teda aspoň já :D), a takový byl Aarhus celý týden. Naprosto superky pohodový.
Stačilo jen jít po městě a našpicovat uši. Odněkud ten jazz prostě šel.

Takové posezení s kamarády několik desítek metrů od živé jazzové kapely automaticky dostane zcela nový rozměr. Musíte se na všechno ptát dvakrát, protože neslyšíte, to jo :D ale jinak ... paráda!
Pokud se nebaví o politických záležitostech.
Někdy se cítím jako takový ťunťa, když se všichni baví o politice doma a ve světě a já ... se nějak nezapojím nebo tak protože ... protože proto no.
A tak.

12. 07. 2014, První sobotní úklid

Tak jak byl včerejší páteční den na jedničku a plný superky okamžiků, tak byla hned následující sobota pravým opakem.
Já jakožto nezvyklá pít jsem si v pátek večer dala trochu vína i přesto, že jsem věděla, že budu muset druhý den cca v 8:00 vstávat, jet 7 km k Arle a potom tam 4,5 hodiny uklízet. Ráno tedy bylo těžší, než by mělo být, a to co mě čekalo v Arle - o tom už ani nemluvím.

Místo jednoho patra, na které máme vyčleněné 4,5 hodiny, jsem měla v tento krásný den na starost rovnou patra dvě. Takže tak, jak jsem s mírným bolehlavem opouštěla své dánské bydliště v 8:00 ráno, tak jsem se do něj o cca 10 hodin později vracela - jen s intenzivnějším bolehlavem a kručícím žaludkem.
Díky bohu, že je v Arle v každém rohu automat na 9 různých nápojů, z nichž je jeden káva! Sice hnusná, ale obsahovala kofein.
Více se o takovém dni ani napsat nedá.
...

11. 07. 2014, Aarhuští Bambi

Ten den nezačal zrovna nejlíp.

Sasan mi dal rozpis na další týden, který mi tak trochu nekorespondoval se stabilním rozvrhem v Arle, tj. od 17:00 do buďto 18:30 nebo ve středy 19:30 ve všední dny - z toho vyplývá, že jsem v sendvič baru mohla brát akorát dopolední směny max. do 16:00, abych se stihla přepravit.
A tak jsem musela konečně s pravdou ven. Já jsem se fakt chystala mu to říct co nejdřív, no bohužel jsem nenašla odvahu. Nebo spíš jsem nikdy nevěděla jak začít. Ale po tomto výkonu bych si mohla říkat "zasloužilá umělkyně", protože z toho nakonec Sasan vyšel tak trošku jako miniblbeček.
Ale co, to je KARMA!

10. 07. 2014, Spiknutí úředních orgánů aneb Jak jsem si založila účet z běžeckého pásu

Když už jsem tedy měla v ruce krásnou smlouvu č. 2, řekla jsem si, že by nebylo na škodu opět a zas navštívit nějaký super úřad, abych jim tuto krásnou novinku oznámila. Ne, že bych se chtěla nějak extra chlubit, ale nějaký trest z jejich strany v podobě 70% daně z první výplaty za to, že jsem něco neoznámila, se mi nechtělo podstupovat.

Ale protože jsem chytrá, už jsem nemusela vážit milion kilometrů dlouhou cestu na daleký SKAT, ale poctila jsem International Citizenship Service několik set metrů od mého bydliště svou historicky druhou návštěvou. Vybrala jsem se tam hned z rána, abych nemusela čekat v případných dlouhých řadách - a vyplatilo se. Sotva jsem přišla, už se mě ujal jistý úředník, s kterým jsem měla řešit příslušné věci.

09. 07. 2014, Arla

V úterý, 8. 7. se můj výlet do Horsensu opakoval - jen s tím rozdílem, že ten den k nám přibyli dva Chorvati, (manželé Tomislav a jméno-ženy-nevím), takže to šlo více od ruky.
Strašně jsem se pobavila na těch dvou Chorvatech! Dokud mi neřekli odkud jsou, tipovala jsem je na Čechy. Takové ty typické vesnické Čechy. Ponožky v sandálech, triko v kalhotách, česko-anglický přízvuk ... a k tomu takové ty slovanské rysy ve tváři.
No a to Chorvati.
No prosím.