Sasan mi dal rozpis na další týden, který mi tak trochu nekorespondoval se stabilním rozvrhem v Arle, tj. od 17:00 do buďto 18:30 nebo ve středy 19:30 ve všední dny - z toho vyplývá, že jsem v sendvič baru mohla brát akorát dopolední směny max. do 16:00, abych se stihla přepravit.
A tak jsem musela konečně s pravdou ven. Já jsem se fakt chystala mu to říct co nejdřív, no bohužel jsem nenašla odvahu. Nebo spíš jsem nikdy nevěděla jak začít. Ale po tomto výkonu bych si mohla říkat "zasloužilá umělkyně", protože z toho nakonec Sasan vyšel tak trošku jako miniblbeček.
Ale co, to je KARMA!
Tak jsem vyložila karty na stůl, a pěkně popořádku mu popsala, jak to s tou mojí druhou prací je. Samozřejmě jsem nezapomněla zmínit, že mi dává všechny hodiny oficiálně, tak (trošku přikrášlený) hodinový plat.
Nevěřila jsem vlastním uším, když mi Sasan navrhl, že mi dá všechny hodiny co potřebuju za 100 na hodinu, jenom když tam zůstanu... Normálně jsem pocítila takové škodolibé zadostiučinění! Ale hlavně, že mi v neděli, tj. 5 dní zpět, doporučil, abych si našla druhou práci...
I když mi ho na jednu stranu bylo líto, jak tam seděl na těch schůdkách... A asi o hodinu později mi ho bylo ještě trošku víc líto, když se dozvěděl, že Maďarka Noemi se už nevrátí - takže vlastně z jeho 4 zaměstnanců (nepočítaje jeho ženu a "kuchaře" Mikea) mu jedna navždy odešla (Noemi), druhá navždy odejde (rozuměj: JÁ) a třetí se vrátí někdy v druhém srpnovém týdnu (Maria).
Začal trošku panikařit, protože 17.7. jede i s ženou a synem na dovolenou do Itálie, načež se mě zeptal, jestli náhodou neznám někoho ze "své země", kdo tu je a kdo hledá práci. Vzpomněla jsem si, že jsem den předtím viděla na Facebooku dotaz od jedné slovenské Katky, jestli někdo neví o nějaké práci. Hned jsem ji tedy kontaktovala, a vznikla z toho dohoda, že se odpoledne sejdem a kdyžtak se o tom pobavíme.
Nakonec z toho vznikla hotová česko-slovenská výprava, čítající dva Čechy (mě a Honzu) a tři Slováky (Katku a jejího přítele Lukáše a Honzovu přítelkyni Evku).
Takže dva páry a Agáta.
Juch.
No každopádně to byl skvělý zážitek se super lidma - tvoří se nám tu pěkná česko-slovenská parta :)
Po návštěvě jelenů a daňků jsme se ještě na pár hodin vycapili s pár pivkama do jednoho městského parku, kde jsme si užívali dlouhého letního světla a dobře se bavili.
Na to, jak ten den začal na hovienko, se zakončil naprosto skvostně.
Takových by mohlo být klíďo píďo víc!
A bude.
:)
Žádné komentáře:
Okomentovat