VY-NI-KA-JÍ-CÍ, že jsem na to přišla u konce vyřizování všeho potřebného. Ale aspoň jsem na to přišla. Tak jsem si tedy šla pro svou vytouženou tax card tam.
Tax card je kartička, kterou musí mít každý, když dostane práci. Podle toho člověk vidí, kolik mu budou v aktuálním roce strhávat daň, a zároveň kompetentní úřady vědí, kolik cca v tomto roce vydělám... aaaa nevím co všechno. A taky je to důležité pro některé banky, když si chce člověk založit účet.
Popadla jsem tedy doma celou svou složku s dokumenty, aby mi náhodou neřekl, že mi něco chybí (takže jsem tam, mimo jiné, tahala všechna svoje vysvědčení ze školy, osvědčení z Khan Academy, asi 20 životopisů... nevadí).
Takže tam jakože nakráčela, jo, teďka se mě ujal takový postarší elegantně vzhlížející pán a ptá se mě s přívětivým úsměvem, proč jsem přišla a tak. Tak mu říkám, že chcu tax card. Řekl,' ne ne ne, slečno, takhle to nejde' a vzal nějaký papír, kterému vznešeně říkal check list a začal se mě ptát.
'Povolení k pobytu máte?'
Řikám, že jo.
'CPR číslo máte?'
Řikám, že jsem si ho byla založit včera, takže CPR číslo už mám, jen ještě čekám, až mi v poštovní budce přistane žlutá kartička.
..a tak se mě zeptal na další 3 otázky, na něž jsem odpověděla kladně - určitě pomyslel 'och, jaká akční cizinka' - a on chtě-nechtě dospěl k závěru, že mi tedy formulář na vydání tax card může dát.
Ještě vsuvka - zatímco jsem mu tam něco strašně důležitě vysvětlovala, jsem hrabala v tašce pro potřebné dokumenty. Najednou mi odněkud vypadly na zem moje otřesné fotky pasového formátu a já, jak jsem byla v ráži s tím vysvětlováním v angličtině, jsem najednou vyhrkla 'oh, fuck'.
Tra-pás. Pán se zasmál, pomyslel si určité kdoví co aa pokračovali jsme dál.
Pomilionté v Dánsků jsem vyplňovala formulář. A pomilionté jsem ho i odevzdala. A - pomilionté - čekám na dopisek ve schránečce, že jsem super, a že už mi nic úředního nechybí.
Celá šťastná z toho, že už mám požádáno o tax card jsem si to nakráčela do Danske Bank, že chci účet.
A teď pozor, jo.
Chlápek za přepážkou mi podal kartičku s telefonním číslem se slovy:
'Zavolejte tady na toto číslo a založte si účet přes telefon.'
Řikám mu: 'Člověče, stojím tu teď před tebou a chci už konečně účet, nemůžu si ho založit teď a tady?' (Samozřejmě méně ofenzivním tónem a anglicky.) Načež on na to 'ne, u nás se účet zakládá jen po telefonu'. Tak jsem ho ještě poprosila, aby mi naskenoval dokumenty, které budu k založení účtu potřeboval a poslal mi je na mejl, protože já doma skener nemám.
Jdu teda domů, vydýchávám se z toho, a volám na uvedené číslo, že chci účet. Dvakrát mě přepojili, až jsem se dostala k někomu, kdo byl tedy kompetentní k tomu, aby mi v angličtině založil účet. Kdo byl v Dánsku ví, že Dáni při mluvení anglicky tak jakoby šišlají, takže jim je někdy těžké rozumět face-to-face, natož po telefonu. Nejhorší bylo, když po mně chtěl vyhláskovat můj e-mail.
Skončili jsme u S-Z-T.
Nakonec mi dal on svůj mejl, kam jsem poslala všechno potřebné a ... voila, přišla mi automatická odpověď, že mi děkují za dotaz a že ho velmi brzy zpracují.
Takže opět čekám.
...
...
(Omlouvám se za slovo 'řikám', ale mám k němu citový vztah.)
Žádné komentáře:
Okomentovat