28. 06. 2014, Anka má narozeniny

A tak nastala sobota, dvacátého osmého. Den, o kterém jsem už snad od začátku měsíce věděla, že se náš superbyteček promění v párty místo, protože spolubydlící Anka slaví narozeniny.

Dokonce jsem ten den neměla ani práci, tak jsem s radostí pomáhala Lence a Ance všechno připravit. Ráno jsem akorát skočila na poštu pro balík z domova, kde na mě čekal poklad v podobě 13ti BeBe (s těžkým srdcem jsem se podělila ... ale podělila!) a jedno překvapeníčko od maminky a další nepotřebné věci, jako třeba knihy nebo papuče, o které jsem si požádala. Každému je jasné, že šlo hlavně o ta BeBe.
A pak už se jen vařilo a připravovalo a foukalo balónky a ...
A čas plynul neskutečně rychle.
Protože je Lenka kuchařka, připravila naprosto dokonalé 3-chodové menu! Salát s melounem a nivou a opraženými slunečnicovými semínky byla mňamka, za kterou by se nemusel stydět ani Relax Třinec, o dalším salátu z hrachových lusků, hlavním masitém chodu anebo tiramisu ani nemluvě.

Začátek oslavy byl domluven na šestou odpolední, a v tu dobu už jsme měli vše připravené. Anka byla přesto očividně velmi nervózní.

Den předtím přijel do Aarhusu Honza - Čech, který taky bude studovat na BAAA a už jsme byli v kontaktu přes Facebook nějakou dobu předtím. No a byli jsme domluveni, že se v sobotu sejdeme a uvidíme se poprvé na vlastní oči, jenže jsem nevěděla, že nám přípravy zaberou celý den. Když jsem se o něm bavila s Lenkou, vyhrkla: "Tak ho pozvi na tu oslavu taky!"
Nejdřív jsem nevěděla, jestli to myslí vážně - přece jen, ani já ani ona jsme ho v životě neviděly a teď najednou má přijít rovnou na oslavu narozenin? Ale říkám si, tak zlé to být nemůže, přes FB vypadá celkem normálně, tak to bude fajn.
A bylo! Nad veškerá očekávání.

Osazenstvo celé párty bylo taky fajn, hlavně bylo mezinárodní. Kromě mě a Honzy (tedy jediných dvou Čechů) zde byli:
Slovenka Lenka
Poláci: Anka (oslavenkyně), Jagoda, Ewelina, Maja a Daniel
jeden Němec: manžel od Jagody
jedna Dánka: Rikke - Dánka
a potom později se k nám přidal i Phong - soused dánský Vietnamec.

Díky převaze Poláků tu nikdy nebylo ticho - někdy až moc hlasito. Bylo se stále o čem bavit, pít a jíst bylo taky co, hudba byla taky fajn, zkrátka zábava plynula tak pozvolna a nenuceně sama. Přestože všichni byli starší než já - někteří dokonce podstatně starší, se všemi jsem si sedla. Nejvíc se mi líbil Daniel (polský gay), se kterým jsem se poznala už minulý týden. Ten se vždycky, když jsem mu odpověděla polsky, strašně smál, že jaká jsem super, že umím říct dziekuje bardzo nebo podobnou ZÁKLADNÍ věc.

Kolem půlnoci jsme se přesunuli do města obkouknout nějaké bary a kluby a puby a já jsem se opět na vlastní oči mohla přesvědčit o tom, že opilí Dáni jsou přátelští Dáni. Někteří až moc. Na chvíli mě přemohla touha zatančit si s černochem, ale když na mně jeden po navázání očního kontaktu začal dělat nechutné posunky, hned jsem to zavrhla.
Ale jeden klub tam byl naprosto bezva - šlo se jakby do podzemí, nebyl to na první (ani druhý) pohled žádný luxus, ale bylo to přesně jak z těch amerických filmů.

Parket plný, hudba skvělá a dokonce tam byl ping pongový stůl, který byl neustále obléhán opilými lidmi.

Suma sumárum: ten večer jsem gratulovala chlápkovi k jeho blížícímu se sňatku, odmítla člověka jeho touhu učit mě tancovat, vedla politický rozhovor o Československu, Bosně a Srbsku ... a jako správná slušná holka se vrátila domů za světla.
Škoda, že jsem měla být na 11:00 v práci.