29. 06. 2014, Já už si chci vyprat!

Na to, že jsem spala asi 4 hodiny, jsem měla celkem dost energie.

Jediné moje štěstí bylo to, že jsem byla v práci na 4 hodiny a i to ještě ne s šéfem. Ale s Rezou.
Ano, s Íráncem Rezou, který mě několik dní předem bombardoval SMSkama a voláním a potom byl strašně zahanbený, když jsme se v den mého hnusúklidu viděli.


Tak jsem mu jako dospělý člověk (haha) vysvětlila, že můžeme být kamarádi, ale žádná pizza! Ani nic jného! A že mám bojfrenda.
A on že jasněěě, v pohodě, budeme super kamarádi.
A od té doby už to bylo méně trapné, ke konci to už dokonce vůbec trapné nebylo.
Naučil mě dokonce, jak obsluhovat všechny stroje na džusy a smoothie a taky pracovat s kasou. Ten den jsem udělala první dánskou objednávku sama a dokonce jsem ji i zkasovala!

Sice to byl jen "noma tre" sendvič (rozuměj: opět a zase sendvič číslo 3) a hned mi všechno řekl (tj. jaký chce chleba a jestli tam chce chorizo nebo kylling), takže jsem se ho potom na konci zeptala jenom "vidugéneenpózeme", tj. Chcete k tomu tašku? Podíval se na mně tak divně a nechtěl.
Asi to jde ze mně cítit, že nejsem žádná Dánka, no.
Čo už.

Když jsem přišla z práce domů, řekla jsem si, že si konečně hodím něco do pračky a půjdu spát.
Tady to totiž dokonce i s praním funguje jinak. Na celých pět bytů, nebo kolik jich tu je, tu je jedna pračka, sušička a velká sušárna dole, jakoby v suterénu, a když ci chce někdo vyprat, tak si přes takvý přístroj vedle pračky za 15 DKK koupí nějak 500 minut praní. Když jsem si chtěla poprvé asi tak před 10ti dny vyprat, hodila jsem tam patnáct króne, nalila do příslušných míst prášek a aviváž, vhodila prádlo, zapla a ... ono tam něco začalo blikat, takové dvě kontrolky... a nezačalo to prát. Šla jsem za Ankou, že co to je, a ona taky koukala, že to v životě ještě neviděla.
Asi o dva, tři dny později mi Lenka řekla: "Dneska jsem slyšela si někoho prát, už to jede." Tak jsem tam šla, hodila jsem tam patnáct króne, nalila do příslušných míst prášek a aviváž, vhodila prádlo, zapla a ... opět ty dvě stejné kontrolky začaly blikat...

A tak jsem přišla o 30 króne a nevyprala si nic. Jenže teďka, v neděli, už ta pračka měla jet, že prý tam byli opraváři. Říkala jsem si, že NAPOSLEDY to vyzkouším, že není možné, aby to furt nejelo ... Ale když jsem tam přišla, tentokrát již s naplněnýma dvěma taškama prádla k vyprání - dokonce i prostěradlo jsem svlíkla, tak jsem si všimla, že se někdo stihl "napálit" přede mnou - kdosi měl zaplacené praní a pračka zase blikala. Ještě tam přibyla cedulka od landlorda, že objednal novou pračku.
A tak čekám a doufám, že si nebudu muset prát v ruce, když už jsem investovala takové velké money do praní, které se ani neuskutečnilo...
Tak jsem zbytek dne jen spala.
Uf, náročné.