Tento den byl oproti předešlému win - win- win dni naprostá katastrofa. Byla jsem celkem nevyspaná a unavená a navíc jsem pracovala ten den jen se Sasanem, který je vždycky se vším nespokojený. A aby toho nebylo málo, tak hned z rána přišlo tak milion lidí a on byl zas na nervy a lítal tam jak zběsilý a řval na mně, že jsem pomalá.
(tento GIF reprezentuje mě, ne Sasana - jen pro pořádek)
A to jsem dělala ty sendviče stejně rychle jako on - to jsem si odsledovala. A aspoň jsem nemixovala lístečky, jako on, a vždycky jsem věděla, co dělám a co mám pro koho dělat a pod, což se o něm říct nedalo. Ale takovým lidem se nic vysvětlit nedá, tak to ani nezkouším, a zvlášť ne, když je v takové ráži a dvakrát zvlášť ne, když mám bad speaking day. Ten den jsem si říkala, že už asi vím, jak se cítí Mike. (viz článek zde).
Už se mu nikdy nebudu smát.
Nakonec jsme to nějak spolu ten den zvládli, já vypila dvě kávy a byla fit na návštěvu fitečka č. 2. Potom (no, hlavně po sprše po fitku) jsem byla ještě víc fit, a úplně nejvíc energie jsem měla, když mi nějaká Rumunka na FB napsala, že někde v jedné restauraci hledají dva umývače nádobí a poslala mi číslo, kam mám zavolat. Tak jsem psala Honzovi, jestli jede se mnou, že bychom mohli mít oba dva další brigádku.
Volám na to číslo... nikdo nezvedá. Za 5 sekund mi to číslo volá nazpět.
"Who are you?" Ozve se naštvaně.
"OK, come here." Zní odpověď. Bylo asi půl sedmé večer, a tak se ho ptám, kdy tam mám(e) přijít.
"Come now." A zavěsil.
Asi 15ti sekundový hovor. Superky. Tak píšu Honzovi, že sedáme na kolo a jedem, že je to ale celkem daleko. On mi odpověděl, že to musíme stihnout rychle, že nám na 8 hodinu domluvil schůzku s tím úchylným Íráncem s učebnicema na můj obor za 1 200 DKK - ano, takového ochotného kamarádíčka jsem si tu našla!
Google maps ukazovaly cca 6 km, myslím, a my jsme si to ještě objeli, takže určitě víc; a aby toho nebylo málo, tak se ještě jelo furt do kopce. A dokonce jsme vyjeli i z Aarhusu.
Tak jsem tak po cestě přemýšlela, že jestli ta práce teoreticky klapne, jestli tam budu chtít každý den jezdit ...
Konečně jsme přijeli na místo, bylo něco před osmou, takže nám bloudění trvalo cca hodinu a čekáme vevnitř v restauraci, až k nám někdo přijde. Po chvíli opravdu přijde nějaký chlapík, již na první pohled NE Dán (tipli jsme ho tak na Marokánce nebo nejlíp Řeka). Asi 2 minuty telefonoval a potom se nám konečně začal věnovat.
A já na něho, že jsem mu volala, a že tu jsme kvůli práci.
Chlápek na nás, že má "hrozné fofry" a že se nám dneska nemůže věnovat, že mám zavolat zítra.
A rozloučil se.
Honza se ho ještě stihl rychle zeptat, jestli hledá opravdu dva dishwashery nebo jenom jednoho, načež se mu dostalo odpovědi, že jen jednoho.
Honzův komentář při vycházení z restaurace "křič, až když vyjdeš" to vystihl naprosto přesně.
Hodina šlapání do kopce, aby nám řekl, že mám zavolat zítra ... Kdyby aspoň opravdu byl tak busy, tak říkal! Hovno byl, lenivý byl.
A tak jsme si to s půl hodinovým zpožděním šlapali (teď už naštěstí dolů z kopce) za Íráncem s mýma budoucíma učebnicema. Byla jsem celkem nervní, hlavně s pocitem, že určitě všichni vědí, že si vezu 1 200 DKK v peněžence. Přišli jsme na určenou adresu, hledáme ono jméno na zvonku a nikde nic. Tak se Honza připojil přes telefon na internet, aby mu sdělil, že stojímě před jeho vchodem.
Když konečně přiel, měla jsem chuť se smát. Jak Honza po návštěvě vtipně poznamenal: "Kdyby bylo nejhůř, přeprala bys ho i ty sama."
Byl možná ještě menší než já (a to je co říct) a taky trošku smrdinkal.
Ale hlavně nám dal všechny ty věci doslova za facku! Takže mám doma:
- 4 učebnice z 5 potřebných (tu poslední si asi objednám z ebaye nebo z amazonu, ať mám i toto za levno)
- plášť do laboratoře
- celkem vymakanou kalkulačku
- obal na jmenovku :D
- nějaké laboratorní potřeby (nůžky, pinzeta a já nevím, co všechno)
- + jako bonus jsme dostali i dva sešity s jeho poznámkama ... Nevím, jestli bych se z toho něco naučila, pokud i do sešitů psal takovou super gramaticky správnou angličtinou, jako na facebooku
Každopádně jsou ty knihy těžké jak hovado (asi chápu, proč s tím nechtěl do města), ale jsem šťastná přešťastná, že už mám toto víceméně z krku!
Žádné komentáře:
Okomentovat