Tohle pondělí bylo jako každé jiné - na 11tou do práce, potom jsem chtěla jít do fitka. Kolem třetí mi zvoní telefon, neuložené číslo, hm, zajímavé. Zrovna jsem dělala sendvič, tak jsem to nezvedla, ale sotva jsem neměla plné ruce práce, volala jsem zpět. Měla jsem tu-še-ní, že to bude něco super.
No a bylo.
Na druhém konci se ozval postarší mužský hlas, že mi volá ohledně práce a že ať to položím, že mi zavolá zpět, ať neplatím zbytečně já. To jsem se jen tak v duchu podivila, že "whaaaaat" a čekala na hovor. Pak mi pán oznámil, že nabírají nějaké lidi do jeho cleaning company a že jsem jim den předtím poslala životopis a jestli mám v 5 čas, že by potřebovali pomoct.
Tak řikám, že jasně, že mám čas! Ať mi jen poví, kdy, kde, co a jak a budu tam. Řekl mi adresu, kterou jsem znala, protože je hned naproti školy, tak jsem věděla, že v pohodě trefím na kole, a bylo to.
Juchů, mám druhou práci! Asi teda.
Celá natěšnená jsem po šichtičce v sendvičbaru fičela domů hodit nyní již nepotřebnou tašku s věcma na cvičení a sedla znova na kolo a jela směr Viby (část Aarhusu). Chvíli jsem čekala na určeném místě, když se ke mně přiblížilo auto se seniorským párem - Henrikem, vlastníkem BioClean a Dorthe, jeho manželkou. Nasedla jsem, a začalo to.
Nejdřív mi řekl, že "pojedeme trochu dál".
Jeli jsem do 50 km vzdáleného městečka Horsens, prosím pěkně :D Můj první výlet!
Potom se mě začal vyptávat na mou práci v sendvič baru. A já blbá, blbá, blbá kráva jsem mu řekla všechno, tj. i to, že tam částečně pracuju na černo. No mohla jsem lhát takovému dánskému pohádkovému dědečkovi, ještě když na vás vyhrkne otázku "kolik ti platí na černo", když zjistil, že to je Arab? No ne.
Ale pak začal s takovýma řečma, že jestli chápu, že je kriminálník a když v tom jedu s ním, tak jsem kriminálnice taky :D
A já na něho, že ale zase musel chápat mou situaci, že jsem potřebovala práci a peníze, abych tu mohla přežít ... On odpověděl, že jasně, že to chápe, ale jestli chcu pracovat pro jeho BioClean, tak musím být "čistá", tj. že tam musím skončit. Pak jsme ještě na tohle téma vedli chvíli v autě rozhovor, ještě párkát zopakoval nějaké věci, jako že jeho firma je firma s tradicí, a že oni mají všechno úředně čisté a že kdyby se vyskytl problém, tak by ten problém byl jedině u mně a tak...
Pak jsme už přijeli na místo a byla to pohoda. Nic těžkého, nějaké kuchyňky pouklízet, myčky zapnout a vytáhnout, trochu povysávat nějaké kanceláře a tak. Pak Henrik přišel, řekl, že si už mám sednout, přinesl coca colu a řekl s takovým gestem: "Welcome in our company!"
A jeli jsme zpět. Řekl, že si mám zapsat 3 hodiny práce, což znamenalo, že mi zaplatí za jednu cestu autem jako bych pracovala. A pak dodal, že by zítra potřeboval pomoct na tom samém místě taky. No jasně, proč ne! A bylo to.
Fakt mám durhou práci.
Žádné komentáře:
Okomentovat