středa 30. července 2014

11. 07. 2014, Aarhuští Bambi

Ten den nezačal zrovna nejlíp.

Sasan mi dal rozpis na další týden, který mi tak trochu nekorespondoval se stabilním rozvrhem v Arle, tj. od 17:00 do buďto 18:30 nebo ve středy 19:30 ve všední dny - z toho vyplývá, že jsem v sendvič baru mohla brát akorát dopolední směny max. do 16:00, abych se stihla přepravit.
A tak jsem musela konečně s pravdou ven. Já jsem se fakt chystala mu to říct co nejdřív, no bohužel jsem nenašla odvahu. Nebo spíš jsem nikdy nevěděla jak začít. Ale po tomto výkonu bych si mohla říkat "zasloužilá umělkyně", protože z toho nakonec Sasan vyšel tak trošku jako miniblbeček.
Ale co, to je KARMA!

sobota 26. července 2014

10. 07. 2014, Spiknutí úředních orgánů aneb Jak jsem si založila účet z běžeckého pásu

Když už jsem tedy měla v ruce krásnou smlouvu č. 2, řekla jsem si, že by nebylo na škodu opět a zas navštívit nějaký super úřad, abych jim tuto krásnou novinku oznámila. Ne, že bych se chtěla nějak extra chlubit, ale nějaký trest z jejich strany v podobě 70% daně z první výplaty za to, že jsem něco neoznámila, se mi nechtělo podstupovat.
Ale protože jsem chytrá, už jsem nemusela vážit milion kilometrů dlouhou cestu na daleký SKAT, ale poctila jsem International Citizenship Service několik set metrů od mého bydliště svou historicky druhou návštěvou. Vybrala jsem se tam hned z rána, abych nemusela čekat v případných dlouhých řadách - a vyplatilo se. Sotva jsem přišla, už se mě ujal jistý úředník, s kterým jsem měla řešit příslušné věci.

09. 07. 2014, Arla

V úterý, 8. 7. se můj výlet do Horsensu opakoval - jen s tím rozdílem, že ten den k nám přibyli dva Chorvati, (manželé Tomislav a jméno-ženy-nevím), takže to šlo více od ruky.
Strašně jsem se pobavila na těch dvou Chorvatech! Dokud mi neřekli odkud jsou, tipovala jsem je na Čechy. Takové ty typické vesnické Čechy. Ponožky v sandálech, triko v kalhotách, česko-anglický přízvuk ... a k tomu takové ty slovanské rysy ve tváři.
No a to Chorvati.
No prosím.

pátek 18. července 2014

07. 07. 2014, BioCleanerka

Karma opravdu existuje - jinak si to jednoduše neumím vysvětlit. Jak bych JÁ  jinak  přišla k uklízecímu jobu? Teď mi karma vrací všechny ty neuklízecí soboty a náš pokoj na intráku...

Tohle pondělí bylo jako každé jiné - na 11tou do práce, potom jsem chtěla jít do fitka. Kolem třetí mi zvoní telefon, neuložené číslo, hm, zajímavé. Zrovna jsem dělala sendvič, tak jsem to nezvedla, ale sotva jsem neměla plné ruce práce, volala jsem zpět. Měla jsem tu-še-ní, že to bude něco super.
No a bylo.

úterý 15. července 2014

06. 07. 2014, Summertime sadness

Tahle neděle byla prostě divná, celá, už od začátku.
Klasicky na 11tou do práce, šichta do 4.
Ten den jsem se konečně odhodlala zeptat se Sasana na prakticky naprosto normální otázku, ale já jsem přemýšlela už tak 3 dny, kdy se ho na to zeptám; a to kolik hodin PŘESNĚ mi bude schopen a ochoten posílat měsíčně na SKAT (tedy, kolik hodin mi dá oficiálně a kolik na černo). Samozřejmě, kdyby to byl normální, dánský, čestný zaměstnavatel, tak by mi poslal tolik, kolik jsem si odpracovala, ale protože to je Íránec, jeho střední jméno je "oklamat", a tak se musím potom přemáhat a ptát se ho na takové otázky, že. Toto je pro mě jako pro studenta klíčové - musím mít měsíčně min. 43, aby mi bylo povoleno dostat SU.
Jeho věta "obvykle posílám 10 - 15 hodin za měsíc" mě proto rozesmutnila, ponořila do myšlenek "co já teď jako budu dělat" a donutila si okousat nehty.

Když jsem mu vysvětlila svou situaci, tak si to zapsal. Tečka. Ani slovo. A já na něho teda, že "oukej, říkáš 10 - 15 hodin, já potřebuju 43, tak to si budu muset něco jiného najít k tomu". Tak to jen tak pokýval hlavou, a taky nevydal žádný zvuk.
Debil.
A tak jsem večer přišla, a začala opět a zas rozesílat životopisy.
Ještě, že mám ty holky spolubydlící takové, jaké mám! Vzaly víno, skleničky, svíčky a sedly jsme si na schodíky před dům a povídaly si. A bylo fajn. Potom přišel i soused Phuong nebo jak to, čistokrevný asijsky Dán, a bylo to taky fajn. Povídali jsme si o hororech!
Tak mi pak v hlavě jeden běžel. Jak nějaká nestvůra mučí Sasana.
Ach jo.


sobota 5. července 2014

03. 07. 2014, Výměsíčí anebo Pojďme spolu rekapitulovat

Tak, je čtvrtek 3.7., a s tím hned dvě významné chvíle!
Je to přesně jeden kalendářní měsíc, co mé malé, skromné, české já přebývá v Aarhusu
a zároveň
slavím přesně 20 a třičtvrtě!
Když si to tak vezmu, tak to byl poměrně úspěšný měsíc. Především hodně nezvyklý.

02. 07. 2014, Bad speaking day

Sem tam zkrátka nastane určitá konstelace hvěz, a já se ten den neumím pořádně vyjádřit, ať už mluvím v jakémkoliv jazyce. Takové dny jsem si zvykla pojmenovávat sama pro sebe jako bad speaking day. A to mi jako omluva pro sebe samotnou stačí. "Nevadí, dneska je jenom bad speaking day, nejsi blbá, to se tak někdy prostě stává."

Tento den byl oproti předešlému win - win- win dni naprostá katastrofa. Byla jsem celkem nevyspaná a unavená a navíc jsem pracovala ten den jen se Sasanem, který je vždycky se vším nespokojený. A aby toho nebylo málo, tak hned z rána přišlo tak milion lidí a on byl zas na nervy a lítal tam jak zběsilý a řval na mně, že jsem pomalá.
(tento GIF reprezentuje mě, ne Sasana - jen pro pořádek)

01. 07. 2014, Can you stay couple of hours longer?

Do práce jsem měla jít ten den na 11:30 s tím, že jsem měla v 3 končit. Celá natšená jsem si nabalila věci rovnou i do fitka, že potom to prostě musím jít okouknout, když ho mám od práce takových 200 m. 
Poprvé jsem ten den pracovala se Shailou, sympatickou, usměvavou, cca 155 cm vysokou maželkou od Sasana, která mluví výborně persky a tak průměrně dánsky. 
Takže ta naše komunikace je hrozně super. 
Nejvíc miluju, jak píše papírky s objednávkama. 

30. 06. 2014, První výplatička, juchuchu

Protože je dnes poslední den v měsíci, nastává v celém Dánsku kolektivní radost. 'Juch juch juchuchuch', říkají si všichni Dánové. A poslední červnový den jsem si popodfúz juchuchujkala i já.
Tady to funguje s výplatama totiž tak, že zaměstnavatelé posílají na účet výplatu předposlední nebo poslední den v měsíci; zkrátka aby 1. den v novém měsíci už na účtu zářila místo nuly nějaká nová, nejméně 4místná sumička.

Na to, že jsem oficiálně začala pracovat až od 17.6., jsem dostala pro mě celkem fajn částku - i když, jak jsem psala v článku o SU, našel "můj Sasanek" skulinku, díky níž mi mohl alespoň za červen dát beztrestně nižší hodinovou mzdu a všechno na ruku.
Whatever. Nějaké peníze mám a to mi teď stačí.

30. 06. 2014, SU

S dívčinou, která se ze stejného důvodu rozhodla přijet do Dánska taky tak brzo, jsme se domluvily, že v pondělí 30. 6. skočíme do školy se poptat jisté kompetentní úřednice na SU, neboli na finanční příspěvek od státu pro studenty.
Dáni to mají easy peasy - jim jenom stačí dostat se na vysokou školu, a už automaticky dostávají 5 753 DKK (tj. 21 268 Kč) měsíčně.
Ne, to není překlep.
Takže si to zrekapitulujme - nejen, že je zde studium zdarma, oni tady Dánům za to, že studují, dokonce i platí.

Slyšela jsem ale, že se mladým Dánům moc studovat nechce. I přesto.
A potom, že neví, kde je Česká republika.
Anebo kolik je 13 na druhou.


čtvrtek 3. července 2014

29. 06. 2014, Já už si chci vyprat!

Na to, že jsem spala asi 4 hodiny, jsem měla celkem dost energie.
Jediné moje štěstí bylo to, že jsem byla v práci na 4 hodiny a i to ještě ne s šéfem. Ale s Rezou.
Ano, s Íráncem Rezou, který mě několik dní předem bombardoval SMSkama a voláním a potom byl strašně zahanbený, když jsme se v den mého hnusúklidu viděli.

28. 06. 2014, Anka má narozeniny

A tak nastala sobota, dvacátého osmého. Den, o kterém jsem už snad od začátku měsíce věděla, že se náš superbyteček promění v párty místo, protože spolubydlící Anka slaví narozeniny.

Dokonce jsem ten den neměla ani práci, tak jsem s radostí pomáhala Lence a Ance všechno připravit. Ráno jsem akorát skočila na poštu pro balík z domova, kde na mě čekal poklad v podobě 13ti BeBe (s těžkým srdcem jsem se podělila ... ale podělila!) a jedno překvapeníčko od maminky a další nepotřebné věci, jako třeba knihy nebo papuče, o které jsem si požádala. Každému je jasné, že šlo hlavně o ta BeBe.
A pak už se jen vařilo a připravovalo a foukalo balónky a ...
A čas plynul neskutečně rychle.

27. 06. 2014, Konec školního roku na dánský způsob

Už v úterý jsem si všimla, že se po Dánsku promenádují mladé holky s námořnickýma čepicema. Nejdřív jsem si myslela, že je to recese, hnutí nebo součást nějaké (politické?) kampaně... Pak jsem se ale dozvěděla, že tyhlety student caps nosí studenti, kteří právě dokončili střední školu.

Taky jsem se dozvěděla, že existuje několik druhů těchto čepic - viděla jsem nejen červené, ale i modré či černé a každá má svůj význam - Noemi mi to vysvětlovala tak, že například černou nosí ti, kteří chodili na technické gymázium a červenou zase ti, kteří chodili na jinou školu. Nevím, je to jen příklad.
Je to celkem pěkná tradice, prý už někdy od 19. století a taky se s tou čepkou pojí nějaké pověry a zvyky, ale o tom jsem žádné konkrétní příklady neslyšela.

26. 06. 2014, International Citizen Service

Protože jsem měla tento den volno, rozhodla jsem se ho věnovat (doufejme) posledním vyřizovačkám. Zbývalo mi zařídit tax card a s tím spojený bankovní účet - konečně! Naštěstí jsem ve správný čas narazila na správného člověka, aby mi řekl, že se opravdu nemusím opět a zas trepať na tom poondenom bicykli daleko na konec světa na SKAT, aby si tam zase nějaká ropuška chránila své dánské teritorium před jakýmkoliv cizincem, ale že hned kousek od domu, tj. přímo v centru, se nachází International Citizen Service, což je místo, kde většinou cizinci přijdou a vyřídí si vše naráz. Teoreticky.
VY-NI-KA-JÍ-CÍ, že jsem na to přišla u konce vyřizování všeho potřebného. Ale aspoň jsem na to přišla. Tak jsem si tedy šla pro svou vytouženou tax card tam.