25. 06. 2014, Pat a Mat

Ráno jsem se probudila s neskutečnou energií.
Okej, bylo to asi v 9:30.
Ale ta energie, to je pravda. Věděla jsem, že teď, když mám to povolení k pobytu, už bude všechno jednodušší. Byla to vlastně vstupenka k oficiálnímu pobytu v Dánsku se vším, co k tomu patří.

Teď jsem si tedy mohla zajít na městskou komunu, abych se zaregistrovala na registru obyvatel - tedy dostala přidělené CPR číslo (něco jako "dánské rodné číslo") a vybrala si doktora. Otvíralo se v deset, tak jsem tam chtěla být co nejdřív, abych tam moc dlouho nečekala. Beztak tam zase bylo milion nových Íránců, kteří sem přišli úchyláčit.
(Už jsem předpojatá, já vím.)

24. 06. 2014, Dvě třetiny chlapů z Íránu jsou úchylové

Ten den večer jsem na facebookové stránce narazila na výhodnou nabídku učebnic pro můj program. Jen pro pořádek - na první 3 semestry si mám koupit 5 knih, které by mně při koupi se školou stály POUHÝCH 2700 DKK (tedy cca 9 942.98 CZK, data z Googlu). K tomu si samozřejmě musím koupit nějaké sešity, laboratorní plášť (i když vlastně, ten mám doma! juch) a nějaké bezpečnostní brýle. To radši ani nepočítám, kolik by to celkově bylo.

No, ale k věci - milý íránský chlapec (ano, zase Írán) nabízel 4 tyto knihy z celkových pěti + laboratorní set (pinzeta, nůžky, plášť brýle) za 1200 DKK (tedy cca 4 419.10 CZK, data taktéž z Googlu). Hned jsem mu psala celá šťastná, že jaká paráda, že si je od něho určitě hned teď koupím, že ušetřit 5 a půl tisíce za knihy je prostě SEN.
Jeho první otázka na mou zprávu "chci si koupit tvé knihy" byla, jestli jsem vdaná.

23. 06. 2014, Hnusúklid

Některé dny zkrátka nestojí za zaznamenání. Anebo alespoň v momentě, kdy o tom přemýšlím.
O některých momentech v rámci dne naopak hned pár vteřin po udání vím, že to bude skvělý námět na článek. Dokonce se někdy i stane, že už mám v hlavě přesné věty, o nichž namyšleně vím, že v článku vyzní doslova awesome ... anebo mám alespoň stvořenou osnovu nebo tak.
Ale potom, když sednu k počítači, je v hlavě prázdno.
Anebo se děje toto:

22. 06. 2014, Jackpot

Někdy má člověk na určité věci prostě štěstí.

A já jsem začala  s oblibou říkat, že se spolubydlícími na bytě jsem prostě vyhrála jackpot.
Nemyslím teď to, že mi Lenka donese sushi. Ani to, že jí můžu ujídat její bombové dortíky nebo tak. Ani že mi Anka vždy nabídne nějaké smoothie, které s oblibou dělá. (Ano, někdy se tu cítím trochu jak příživník.)
Tak nějak mi dávají najevo, že jsem mezi ně zapadla a já se díky nim můžu cítit tady doma fajn.
Vždycky se dozvím, co nového v práci, co nového tak všeobecně, a jsem ráda, že se se mnou baví, jako bych tu s nimi nebyla jen 3 týdny, ale odjakživa. Nejvíc mě baví, jak Lenka vypráví story o určitých lidech z práce - a to ještě tím svým stylem.
To se prostě nedá nesmát.
Je to takové jiné soužití než doma nebo na intráku - pořád trochu odstup a oťukávání se, ale přitom hrozně moc super fajn.
Ale to neznamená, že mi domov, Třinec, intrák či Čadca nechybí - naopak.
A tak.
Dneska je to nuda, dneska jsem jen potřebovala světu sdělit své pocity.
Ámen.

21. 06. 2014, Íránec, Lidl a skorogaypárty

Tak, jak jsem si pochvalovala předešlý den v práci, tak byl ten sobotní oproti tomu doslova horor.

Sice byl nějaký fotbal, ale šéf teda rozhodně nebyl tak super, jako den předtím.
Navíc jsem pracovala dopoledne, takže bylo celkem busy, takže jsem včera udělala tak milion a půl sendvičů č. 3 a cca čtyři sendviče č. 5. A do toho Sasanova (šéfova) nervozita a debilní, zcela bezpředmětné připomínky - jednou ti řekne "dej na ten sendvič 3 kolečka choriza" a podruhé jsou 3 kolečka čoríza na tom samém typu sendviče málo. No a já se můžu zbláznit, že, protože nikdy není nic dobře. Ale co, zatím cajk.
A jako extra bonus k tomu jsem pracovala poprvé s 45 - 50ti letým Íráncem Rezou, který byl na pracovišti super, ale potom získal moje telefonní číslo, takže už mám několik zmeškaných hovorů a esemesku z otázkou, jestli mám ráda pizzu.

 

20. 06. 2014, Lekce ze sendvičbaru

Už jsem si tak nějak zvvykla na to, že moje dny se pomalu ale jistě stávají stereotypní. Tři dny do práce a pak den volna. Teda okej, je to tak akorát poslední týden, ale člověk cítí, že je potřeba každý den naplánovat trochu rozdílně, jinak se zcvokne.

Včera byl v práci první den, kdy jsem s šéfem byla sama. A když jsem to zjistila, tak jsem si říkala: "Proboha, to bude šichta." ...Už i Noemi i ostatní mě upozorňovali, že je prostě strašný "streser" a puntičkář a nemám si ho brát k srdci. Až tak moc. Ale dá se to, když ti řekne "namaž ten chleba celý, až úplně do krajů", ale já mám tu majonézu úplně všude, i v krajích, i ve vlasech, tak mu říkám "ale jo, mám ji tam, úplně všude!". No jaká odpověď se mi asi dostane? "Ne, nemáš ji všude, podívej." A veme ten patlák a ještě jednou vrstvou majoly ten chleba přejede po stených místech, kam jsem už jednu krásnou, hladkou, tenoučkou vrstvičku majonézy ladně aplikovala.

Lekce č. 1: Na každou kritiku říct: "Ahaaaaa, oukeeeej, tak jooooo, super, fájn". A za tím si třeba tajně česky zanadávat.

18. 06. 2014, Right in your face, SKAT!

Vzhledem k tomu, že jsem v úterý dostala krásnou, voňavou smlouvu - ještě teplou z tiskárny, mohla jsem si během svého včerejšího dne volna zopakovat cestu na úřad (SKAT), abych se opět a zas jednou pokusila požádat si o povolení k pobytu; tentokrát z důvodu práce. Ve formuláři, který bylo potřeba vyplnit, bylo napsáno, že si mám přinést pas, jednu fotku pasového formátu, smlouvu od zaměstnavatele a tento vyplněný formulář. Vše jsem měla, juchů!

Teď už mi akorát zbývalo si přivstat, nasednout tentokrát už na svoje kolo, a vyjet vstříc legálnímu pobytu v Dánsku.
Teda, nejdřív vstříc tomu debilnímu ultramega kopci.

17. 06. 2014, Realita

Malá fakta uvádějící budoucí dánskou študentku do pozemské reality:

• Dánové většinou neví, kde je Česká republika, a když tuší, tak je to Czechoslovakia.
• I tady se prý krade. (i když jsem to ještě nezažila - až na to půjčovací kolo)
• Dánové nepijou jako Dáni, ale jako Švédi. A to každý den v týdnu.
• Po víkendech tu ty ulice ZAS TAK čisté nejsou.
• I v zemi s jedněmi z nejšťastnějších obyvateli se můžete jednou za čas cítit smutní.

... ↓↓↓ ...

16. 06. 2014, Sendvičmejkr, jou!

Tak a je to tu, a jsem nejšťastnější na světě.
Mám džob.

A celkem fajn džob.
Dělám sendviče a burritos a tacos a saláty a nalívám polívky a ... ježiš, co ještě dělám? Jo, ještě se usmívám na všechny zákazníky, protože nic víc publikovatelného dánsky neumím.
A mám super červené polo tričko a k tomu černou zástěru s ručníkem, který mám věčně ušpiněná od guacamole nebo od nějaké jiné super barevné věci.

15. 06.2014, S (vlastním) kolem kolem Aarhusu

Koupila jsem si kolo!

A odpadkový koš.
Foto nepřikládám, ale je taky super.

13. 06. 2014, Jiný život

Tak nějak mi došlo až včera, že tohle, co momentálně žiju, je něco úplně jiného než cokoliv, co se mi dělo doposud.
Celkem paradox je, že jsem si to uvědomila u vybírání pracího prášku.

11. 06. 2014, Lakrids

Tak, jak se předešlý den nesl v duchu "jupí", tenhle den prostě už od rána byl tak akorát na...

Protože jsem si den předtím vyžebronila potvrzení ze školy, že tam v srpnu 2014 opravdu nastoupím, už mi nic nebránilo v tom si zajet na úřad a konečně udělat první krok k tomu, abych zde byla normálně legálně vedena jako občan, student, mohla si konečně založit účet... a aby mi mohly být strhávany daně... a plno dalšího. Už mi chyběly jen pasové fotky, o nichž jsem si myslela, že jsem si je přivezla z ČR.

Nepřivezla. 

A tak jsem musela podstoupit fotografování na pas v tom samoobslužném automatu.

Bylo 7:30 ráno a já jsem dostala do ruky nejhorší pasové fotky ve svém životě, čímž začal den plný hovienok.

10. 06. 2014, Hledám práci, zn. cokoliv bez dánštiny

Včera to byl dlouhý den!
Ale úspěšný. V jistém slova smyslu.

Ten den jsem vymámila potvrzení od školy, že v srpnu 2014 stoprocentně nastoupím (pro úřady - tedy, aspoň jsem si myslela), zařídila si dánské číslo (osmimístné!), absolvovala první pracovní pohovor, obešla s určitou úspěšností několik mých potencionálních budoucích pracovišť.
A nachodila a najezdila určitě minimálně 30 km. Bez nadsázky.
Jo a nechala si ukrást CityBike.

09. 06. 2014, Marselisborg Strand aneb i v Dánsku je horko

Z mého okna až tak není vidět, jestli to slunko sluní o sto šest anebo jen tak jemně posílá paprsky, a tak jsem si na naši dopo/odpolední čtecí vycházku do parku oblíkla normální dlouhé (černé) gatě, protože už tohleto počasíčko moooc dobře znám; slunko se dělá, že svítí, ale přitom to na kraťasy není.

Teda to jsem si jenom myslela. 

09. 06. 2014, Co stálo za povšimnutí či udivené pozdvižení obočí #3

Už tu dlouho nebylo něco z edice...

Ze začátku na mně padalo všechno to nové, a já jsem nestačila říkal "whaaaaaaat" a vkládat to do článků.
Teď už je frekvence takových překvapivých událostí, faktů apod. menší, nicméně to neznamená, že to tu není emejzing, a že mě tu denně něco nepřekvapuje.
Upozornění předem: Tenhle článek nebude žádný boom.
:(

08. 06.2014, Běh Aarhusem

Vzhledem k tomu, že mě ráno (dobře, dopoledne) probudilo bujaré povzbuzování z důvodu právě probíhajícího půlmaratonu, byl tenhle den tak nějak předurčen k tomu, abych šla konečně pořádně běhat i já.
Teda, už včera jsem se odhodlala zahodit všechny předsudky typu "ježiš, oni na mně budou čumět, já nemám ráda běhání po ulicích" apod. a vykonat svůj historicky první aarhuský běžecký počin okolo přístavu kousek od baráku.

07. 06. 2014, Vestergadefest aneb let's celebrate whatever to get drunk

Dneska ráno (ehm, asi v 11) na mně spolubydlící Lenka:
"Ideš so mnou na festival?"
Si řikám, jéj, super, festival, wohoou! Jasné že jdu!

Po cestě jsem se dozvěděla, jaký že to vlastně je festival. V létě je v Aarhusu velmi oblíbené pořádat takovéto minifestivaly (Vejfesty = uliční festivaly), které se vždy konají na jedné určité ulici. A každý týden - nebo prostě v nějakém časovém intervalu - na jiné.
Upřímně mi to trošku přijde jako 'Pojďme si udělat festival, abychom měli příležitost se opít', ale whatever, je to vlastně dost cool nápad.

06. 06.2014, Frajdej najt

Tento den se zapíše do historie.
Den, kdy jsem vyšla v Dánsku poprvé ven jak sedlák.

Byteček a bydleníčko

Takovéto superkrásné dveře mě vítaly hned první den v Aarhusu - v místě, které mám teď na nějaký ten čas nazývat "domov".
A vlastně stále mě vítají každý den. :)

FAQ aneb pořád to samé dokola

Sice jsem už tyhle otázky zodpověděla každému tak milionkrát, ale až se mě na to někdo zase zeptá, pošlu mu tohle a bude pokoj O:)

05.06. 2014, Grundlovsdag

Dneska je v Dánsku státní svátek - Grundlovsdag, neboli Den ústavy.
A co takovému dni předchází?

Něco podobného viselo po celé nákupní ulici (ke které to jakožto v-centru-bydlící mám tak 2 minuty chůze). Jakožto holka, nemusím ani umět dánsky, abych to dokázala pochopit. Zkrátka a dobře... Všechny butiky byly včera otevřeny až do 00:00 - a co víc, většinou bylo všechno za polovic.

(haha, rýmuje se to) 

04. 06. 2014, Co stálo za povšimnutí či udivené pozdvižení obočí #2

Uplynulo jen o něco málo více 24 hodin od doby, co jsem si v hlavě sesumírovala věci, které jsou v Dánskujiné než u nás, a sepsala je v tomto článku.

A teď už jich je zase tolik, že to musím "hodit na papír".

Věřím, že až se na tyhle články podívám za několik měsíců, budu si klepat na čelo, protože mi to bude připadat normálním, ale teď... 

04. 06. 2014, Všudypřítomný dánský mámvpičismus

Dáni jsou prostě...

Jo, to bude to slovo.
Sedí na schodech a jedí.
Nebo si vytáhnou stůl před vlastní barák, lidi kolem nich chodí, a oni jedí.
Anebo si taky oblečou celkem fajn elegantnější letní šaty / oblek a k tomu nike běžecké tenisky. A vadí jim to? Vůbec.
Je to totiž normální.

03. 06. 2014, Co stálo za povšimnutí či udivené pozdvižení obočí

...sotva jsme vystoupili z trajektu a já viděla ceduli "Danmark" jsem si uvědomila, že jsem to zvládla. Jsem prostě tu. Jdu tu studovat a žít a tak.

Splněný sen.

Hned na úvod mě zarazila jedna věc. Rovina. Mohli jste se podívat vlevo, vpravo... Nikde žádný kopec či kopeček. Aspoň teda prvních 20 minut na dánské pevnině. .. a od té doby jsem ty dánské "kuriozity" začala počítat.

02. 06. 2014, První cesta do Aarhusu

Ahoj Dánsko, ahoj Aarhuse, jsem tu. 

A to se mi včera zdálo, že je to pořád ještě jen nějaký sen. Není, čoveče! I když to byla cesta jak blázen.