Ahoj Dánsko, ahoj Aarhuse, jsem tu.
A to se mi včera zdálo, že je to pořád ještě jen nějaký sen. Není, čoveče! I když to byla cesta jak blázen.
Z Třince jsem se do Prahy dostala bez nějakých potíží. Ještě jsem po cestě popotkávala nějaké známé a pak už se vrhla do světa plného neznámých lidí.
Původně jsem chtěla jet autobusem Student Agency do Kodaně. Letadlo jsem pro tuto cesto neuvažovala proto, že jsem věděla, že budu mít těžká zavazadla. Pak jsem ale zjistila, že je skoropřímý noční vlak Praha - Aarhus s přestupem v Koldingu anebo ještě nějaký nenoční s přestupem v Berlíně. JENŽE, než se stará Szturcová rozhoupala, levné jízdenky koupit možné nebylo (a 4200 Kč za jízdenku odmítla naráz vysolit). Takže jsem nakonec opravdu zvolila společnost SA a jejich žlutý autobus plný Švédů a stařenek. Ale byla to pohodová cesta.
Jak jsem vypadala, když jsme v 5 ráno zastavili a bylo nám řečeno, že se naloďujeme na trajekt:
Ano, letos mi opravdu bude jednadvacet, ale opravdu jsem se potěšila jak malé dítě. A přitom to trvalo třičtvrtě hodiny, byla zima a neviděla jsem nic jiného než vodu. Nevadí.
V Kodani však teprve začala legrace. Bazinga. Místo v 6 ráno jsme dorazili v 8, čímž se mi posunul celý časový harmonogram a musela jsem si znova najít vlak. Tedy, nejdřív jsem musela najít způsob, jak se dostat na nádraží. Všude byly koleje, všude vlaky, ukazatale taky, ale budova nikde! A když už jsem našla budovu, paničky za pokladnama, které by mi prodaly jízdenku už vůbec ne. Tak jsem pootravovala informační centrum, přičemž jsem se dozvěděla, že zkrátka tady na to jsou automaty. OK, vlak mi jede 8:50, v pohodě. Jo, a potom jsem to je pootravovala ještě jednou, abych zjistila, na které nástupiště mám vlastně jít. Sranda. Hotové bludiště. A celé kodaňské nádraží je jedno takové malé městečko, i s vlastní poštou a tak. Ha.
Když vlak přijel, nastalo vyptávání se číslo 3. "Je to vlak do Aarhusu?" Ptám se vedle stojící ženy. "No idea, I am also a tourist." A pak mi zaklepala průvodčí na rameno, že ano, to je směr Aarhus a že mám jít do vagonu 70 - 71. Tak jsem šla, že. A prosím pěkně...
...ani.
jedno.
volné.
místo.
Všechno rezervované. Tak jsem tak pěkně, po česku, typicky poseděla celé tři hodinky v uličce. Na kufru. Bez vody. Celá má představa, že si budu buď číst anebo pozorovat dánskou scenerii byla rázem ta tam. Ale co už - poslední chvíle jsem si hlavně přála být v novém bytě. Už ani nezmiňuji, že tím, že byl autobus do Kodaně vlastně o celé dvě hodiny zpožděn, jsem udělala čáru přes rozpočet mé spolubydlící, která mě měla čekat na nádraží. Všechno ale dobře dopadlo!
Během cesty jsem si opakovaně prošla několika fázemi.
1. "Jéžiš, to bude super, nejlepší prázdniny mého života přede mnou! Práci si určitě najdu a všechno bude ideální."
2. "Co když mi nevyjdou peníze? Co když nenajdu práci? Co když si se spolubydlícími nesednu? Co když...? Co když...? "
3. "Prosím, pane řidiči, otočte to, já jedu zpět domů."
Na závěr už jen, že...
Opravdu mám z celého toho smíšené pocity, ale jen pomyšlení na to, že bych to tu neměla zvládnout (především finančně) a zklamat tak plno lidí a hlavně sebe, mi dává motivaci, jako nikdy nic.
Statistika cesty do Aarhusu:
- Celková cena
- MHD Třinec 12 Kč
- vlak Třinec - Praha 330 Kč
- metro Praha 24 Kč
- autobus StudentAgency Praha - Kodaň 1403 Kč
- vlak Kodaň - Aarhus 1406 Kč (382 DKK)
- 3175 Kč = 862 DKK = 115 €
- Celkové trvání
- START: Pondělí, 2. 6. 2014 v 10:39
- CÍL: Úterý, 3. 6. 2014 v 11:40
- dohromady: 25 h 1 min
Žádné komentáře:
Okomentovat