24. 06. 2014, Dvě třetiny chlapů z Íránu jsou úchylové

Ten den večer jsem na facebookové stránce narazila na výhodnou nabídku učebnic pro můj program. Jen pro pořádek - na první 3 semestry si mám koupit 5 knih, které by mně při koupi se školou stály POUHÝCH 2700 DKK (tedy cca 9 942.98 CZK, data z Googlu). K tomu si samozřejmě musím koupit nějaké sešity, laboratorní plášť (i když vlastně, ten mám doma! juch) a nějaké bezpečnostní brýle. To radši ani nepočítám, kolik by to celkově bylo.

No, ale k věci - milý íránský chlapec (ano, zase Írán) nabízel 4 tyto knihy z celkových pěti + laboratorní set (pinzeta, nůžky, plášť brýle) za 1200 DKK (tedy cca 4 419.10 CZK, data taktéž z Googlu). Hned jsem mu psala celá šťastná, že jaká paráda, že si je od něho určitě hned teď koupím, že ušetřit 5 a půl tisíce za knihy je prostě SEN.
Jeho první otázka na mou zprávu "chci si koupit tvé knihy" byla, jestli jsem vdaná.

Samozřejmě, že moje odpověď byla, že ano. Tak mi začal rozepisovat, že on ještě svou pravou lásku nepotkal a kecy kecy kecy. Už tehda jsem si říkala, že "doprdele, to je divné". A to ani nemluvím, jakým analfabetickým způsobem psal.
Ještě divnější se to stalo později, když jsem mu napsala, že se s ním chci setkat někde v městě, abych se na ty knihy podívala.
"Oooh, neee, já jsem unavený, přijď ke mně domů."
Řikám - okej, tak zítra.
"Jeeeej, to už vůbec, ty knihy mají tak 10 kg, nebudu to kvůli tobě tahat do města, přijď ke mně domů, jestli je chceš."

Řikám - dobře, přijdu s kamarádem.
"Jo? A proč jako s kamarádem? Ty mi jako nevěříš? To je tvůj problém. Prodám je někomu jinému."
Ještě mi napsal pár zpráv o tom, že jsem úplně mimo, proč mu jako nevěřím, a že on kvůli mě ty knihy držel a nikomu je neprodal, a že má celý zástup lidí, kteří mu o ty knihy napsali a bla bla bla ... Jasně, teď vidím, jak každou chvíli posílá ten samý inzerát.
...a tak... čekám, až mi přijede nějaký nabouchaný kamarád, abych ho tam poslala pro knihy.

Závěr?
Viz nadpis.
(Dvě třetiny proto, že znám 3 Íránce a 2 z toho dosud vykázali úchylné chování. Nenapadejte mě za neplatná data z důvodu nedostatečných zdrojů pro výzkum.)

Ale jako útěcha - večer mi přišel dopis ze SKATu. Tedy, večer jsem ho v té naší schránce objevila. Mám povolení k pobytu! Juch, super, to znamená, že si můžu zajít hned den na to na komunu (naštěstí ne v lesích, ale kousek za domem) a požádat si o CPR, NemID a tax card a s tím spojený bankovní účet a s tím vlastně přístup ke všemu dánskému. Už se těším, jak si zase poběhám po úřadech! Ale hlavně už to budu mít z krku a nebudu muset schovávat své miliony v šuplíku pod ponožkama.

Navíc, dnes končil v Dánsku oficiálně školní rok, a tak si (ano, v úterý) udělali párty hárd všichni dánští studenti - i naši sousedi, resp. byt nad námi. Tak se nám do půlnoci třásl celý dům.
Nevadí, aspoň jsem si zavzpomínala na staré dobré středoškolské časy (rozuměj: zavzpomínala jsem na události max 6 týdnů staré)
Ach.