Den, kdy jsem vyšla v Dánsku poprvé ven jak sedlák.
Jsem si řekla, že když oni můžou chodit oblečení tak, jak chodí, tak proč bych já nemohla s holkama jen přeběhnout across the street pro (podotýkám JEJICH) cigarety v tom, v čem jsem původně byla přichystaná spát?
Chyba.
Z pubů se valí příjemná hudba, přes okno jde vidět, jak se tam mladí dobře baví a je to hezký pohled.
Jako brutální kontrast se na ulicích se válejí pošlapané miniaturní dánské vlaječky jako pozůstatek čtvrtečního slavení státního svátku hned vedle bicyklů se zkřivenými koly. A zrovna málo jich nebylo.
Ach, takové mrhání, hned bych si jedno vzala, nebýt té deformace...
Na lavičce sedí tak max 15tileté blondýnečky, notně podnapilé a strkají si vzájemně jazyk až do krku a hlasitě se smějí.
Nedělám si srandu.
Dokonce ani nepřeháním.
Prý je to tu běžné, a Dánsko je prý tolerantní k celým homosexuálním projevům. A tak.
V sobotu si klidně může každý zařídit byt. Já nevím, jak to, jestli to po sobě hází anebo všichni mají v pátek večer nutkání se stěhovat, ale tolik nábytku, co bylo u košů nebo jen tak přede dveřmi na ulici...
K neuvěření.
Prostě crazy.
Žádné komentáře:
Okomentovat