Včera byl v práci první den, kdy jsem s šéfem byla sama. A když jsem to zjistila, tak jsem si říkala: "Proboha, to bude šichta." ...Už i Noemi i ostatní mě upozorňovali, že je prostě strašný "streser" a puntičkář a nemám si ho brát k srdci. Až tak moc. Ale dá se to, když ti řekne "namaž ten chleba celý, až úplně do krajů", ale já mám tu majonézu úplně všude, i v krajích, i ve vlasech, tak mu říkám "ale jo, mám ji tam, úplně všude!". No jaká odpověď se mi asi dostane? "Ne, nemáš ji všude, podívej." A veme ten patlák a ještě jednou vrstvou majoly ten chleba přejede po stených místech, kam jsem už jednu krásnou, hladkou, tenoučkou vrstvičku majonézy ladně aplikovala.
Lekce č. 1: Na každou kritiku říct: "Ahaaaaa, oukeeeej, tak jooooo, super, fájn". A za tím si třeba tajně česky zanadávat.
Nicméně, včera to jinak bylo překvapivě fajn. Možná že i proto, že nebylo tolik lidí - bylo odpoledne, pršelo a tak Dáni raději seděli doma. Nebo sledovali fotbal někde v baru s televizí. A tak jsem udělala asi rekordní minimum sendvičů, ale zato jsem vyleštila rekordní maximum sklenic, talířů a poliček. Pohodová směna, ale zase se celkem táhla - ono když není co dělat a vy už počtvrté přetíráte stůl, kde už hodinu nikdo neseděl, tak je jedna minuta dlouhá jako půl dne. Navíc k tomu ten fotbal - šéf je milovník fotbalu a zároveň sázkař. Vsadil na Kostariku a ta mu vyhrávala, tak mi udělal kávu, ptal se, jak se mám, a chodil a smál se a pískal si.
Lekce č. 2: Když je fotbal, má šéf dobrou náladu.
Lekce č. 3: Když je fotbal, můžeš si nenápadně posvačit.
No, nevyužij situace, když váš šéf neustále odbíhá k počítači, kde kontroluje výsledky a já nevím co všechno. A tak jsem si včera pojedla z těch nerezových kastrůlků celkem luxusní svačinku. Troška mozzarely, k tomu nějaké kuřecí, pár kouseků zeleniny, vyzkoušela jsem konečně na lžičku tu jejich jahodovou majonézu...
Ještě, abych začala krást lžičky.
Nebo propisky.
Žádné komentáře:
Okomentovat