13. 06. 2014, Jiný život

Tak nějak mi došlo až včera, že tohle, co momentálně žiju, je něco úplně jiného než cokoliv, co se mi dělo doposud.
Celkem paradox je, že jsem si to uvědomila u vybírání pracího prášku.

Nejdřív jsem strávila tak půl hodinu luštěním jejich hatmatilky, jestli to je na prádlo nebo do myčky. Nebo na okna. Potom jsem nevěděla, jestli chcu práškový nebo tekutý, jestli má být s vůní nebo bez (prý si tady celkem na vůni "neutral" potrpí)... A když už jsem si vybrala, tak jsem zjistila, že to je oproti tomu pracímu gelu, který stojí hned vedle, naprosto ne-vý-hod-né. O pár hodin později se opakovalo skoro to samé - kupovala jsem přípravek na vodní kámen, který je tu všude.

Už to zkrátka není tak, že každý víkend přijedu domů, kde hodím nošené věci do koše na špinavé prádlo a tradá, v neděli si je zase můžu odvézt... Ani tak, že když mi dosvítí žárovka, tak povím taťkovi a najednou to zase všechno svítí. Musím trochu více kalkulovat, co si můžu koupit teď, co může počkat anebo co si nekupovat vůbec. A celkem mě to baví, tyjo, zní to tak ... samostatně.

Sice jsem velmi pověrčivá a říkala jsem si, že to nebudu nikde publikovat, protože to nechci zakřiknout, dokud to nebude 100% jisté, ale ... asi mám práci.

A to v sandwich baru, kde bych prostě dělala sendviče a sem tam pozametala nebo umyla nádobí. Sice za nijak převratný extra super eňo ňuňo plat (na tyhlety poměry), ale beru vše! Aspoň teď. A pokud mi dá pracovní smlouvu minimálně na tři měsíce, mohla bych si zařídit povolení k pobytu.
Už jsem tam byla na dvou zkušebních směnách ze tří, ve čtvrtek s Estonkou Marjot (která tam ten den byla na své poslední směně) a včera, v pátek třináctého, s Maďarkou Noemi. Je to vtipné, že tam nepracuje ani jeden "čistokrevný" Dán - vlastní to Íráňan s manželkou Íráňankou (která anglicky kromě "thank you" nic neumí), jako kuchař je tam Afgánistánec ... A to je asi vše. V pondělí mě čeká poslední, třetí zkušební směna, a jestli to zvládnu tak nějak podle šéfikových představ, tak mám džob :)
Nicméně, "kdyby náhodou", procházím se stále ještě s CVčkama - i když už s menší intenzitou. Včera to bylo obzvláště dobrodružné, když jsem se se srolovaným sívíčkem v ruce prodírala tak milionem Dánů (a zahraničních) se skleničkou v ruce.
Jen aby bylo z téhle dosti matoucí gigavěty jasno, oni měli skleničku, já CV.

Na těch velkých, dlouhých ulicích to v pátek večer fakt žije. Na těch kratších byli lidi zalezení v barech a sledovali fotbal. Myslím. A ostatní byli v jiné části města, kde se konávíkendový Northside festival.
Populární.
Drahý.
Rychle vyprodaný.
S Lanou. Del. Rey.