16. 06. 2014, Sendvičmejkr, jou!

Tak a je to tu, a jsem nejšťastnější na světě.
Mám džob.

A celkem fajn džob.
Dělám sendviče a burritos a tacos a saláty a nalívám polívky a ... ježiš, co ještě dělám? Jo, ještě se usmívám na všechny zákazníky, protože nic víc publikovatelného dánsky neumím.
A mám super červené polo tričko a k tomu černou zástěru s ručníkem, který mám věčně ušpiněná od guacamole nebo od nějaké jiné super barevné věci.


Po dlouhé době tak nějak říkám, že jsem na sebe celkem pyšná.
Zítra to budou přesně dva týdny, co jsem poprvé vstoupila na tu báj(eč)nou aarhuskou pevninu, a zítra budu mít taky přesně svou první placenou směnu.

Šéf se mi ale ozval už minulé úterý (10. 6.), načež jsem druhý den přišla na pohovor. A další den to byla první zkušební směna, v pátek druhá a dnes, v pondělí, třetí. Celkem jsem měla bobky, co mi poví, jestli mě vezme a tak, ale spoléhala jsem se na to, že se mu už nebude chtít nikoho nového zaučovat a navíc si myslím, že jsem se do toho CELKEM dostala. A poje hlavní obava byla ta, co poví, až zjistí, že ještě nemám CPR.
No a když to zjistil, tak byl takový vyvalený, že jak jako může vůbec bez toho existovat a tak. Tak jsem mu to vysvětlila, že sice tu budu studovat, ale o povolení k pobytu (a od toho se odvíjející vše ostatní) můžu požádat až na začátku srpna. A že tedy by mi on se svým kontraktem mohl pomoct, abych ho dostala.
A on řekl, že jo! Že fajn! Že zítra to sepíšem!

A rovnou mi dal časový plán, kdy mám přijít. Do konce tohoto měsíce to čítá celkem 38 hodin, celkem slušné :) Myslím, že na konci tohoto měsíce budu dělat sendviče, saláty a všechno to ostatní jedna báseň.
Tak si říkám, že je to jako řízení - prostě zkoordinovat všechny ty pohyby dokupy, aby to dávalo smysl, neřadit, dokud není sešlápnutá spojka, a to chce trochu čas. A praxi.
Och, tolik filozofie na večer...

Ale jedno vím jistě - v dělání sendviče číslo tři jsem už machr.
Tenhle tam chce totiž každý. Tak 85% všech objednávek je sendvič číslo tři. A když mi náhodou přijde objednávka na něco jiného, tak (v duchu) vrhnu na zákazníka nepřívětivý pohled a (v duchu, opět) kroutím hlavou, co-je-to-sakra-za-člověka.
Na ten super chlebík totiž jde malinko majonézky na spodek, salát, okurka, rajče, trocha cibule, créme fraiche, potom chorizo nebo kuřecí prsíčko a na to (pozor, to je nejvíc super specialita) jde roztopený eidam s rozdrcenýma nachos. Jo, těma mexikánskýma čipsama. No a na druhý chlebíneček jde opět trochu majonézky, to zelené patlavé guacamole a salsa. A je to! Teď už to jen zabalit jak salám v Tescu a je to.