A já jsem začala s oblibou říkat, že se spolubydlícími na bytě jsem prostě vyhrála jackpot.
Nemyslím teď to, že mi Lenka donese sushi. Ani to, že jí můžu ujídat její bombové dortíky nebo tak. Ani že mi Anka vždy nabídne nějaké smoothie, které s oblibou dělá. (Ano, někdy se tu cítím trochu jak příživník.)
Tak nějak mi dávají najevo, že jsem mezi ně zapadla a já se díky nim můžu cítit tady doma fajn.
Vždycky se dozvím, co nového v práci, co nového tak všeobecně, a jsem ráda, že se se mnou baví, jako bych tu s nimi nebyla jen 3 týdny, ale odjakživa. Nejvíc mě baví, jak Lenka vypráví story o určitých lidech z práce - a to ještě tím svým stylem.
To se prostě nedá nesmát.
Je to takové jiné soužití než doma nebo na intráku - pořád trochu odstup a oťukávání se, ale přitom hrozně moc super fajn.
Ale to neznamená, že mi domov, Třinec, intrák či Čadca nechybí - naopak.
A tak.
Dneska je to nuda, dneska jsem jen potřebovala světu sdělit své pocity.
Ámen.
Žádné komentáře:
Okomentovat