Uplynulo jen o něco málo více 24 hodin od doby, co jsem si v hlavě sesumírovala věci, které jsou v Dánskujiné než u nás, a sepsala je v tomto článku.
A teď už jich je zase tolik, že to musím "hodit na papír".
Věřím, že až se na tyhle články podívám za několik měsíců, budu si klepat na čelo, protože mi to bude připadat normálním, ale teď...
V Dánsku si hodně potrpí na eco a organic věci. Strašně často se tu setkávám se slovem økologisk. Všechno je to økologisk. Ale co mě dostalo, jsou jejich vratné lahve. Jako né skleněné. Teda jo, ty taky. Ale plastové. A taky plechovky. Prostě je vrátíš a máš za to money, jako je tomu u nás s těma skleněnýma.
Bomba, co?
Už včera ve vlaku jsem si všimla, že nějak podezřele moc Dánů se tu pyšní iPhonem. Podívala jsem se do vagónu a viděla jsem polovičku z nich čučet do ajfónu. Druhá půlka ho měla určitě schovaný v kapse nebo kabelce. Dneska jsem se v tom utvrdila po procházce městem a potom mi to tím tuplem ještě potvrdila Lenka, má slovenská spolubydlící, které tu je už 4. rok. Kdo nemá Iphone, MacBook nebo zkrátka cokoliv Apple, tak je out.
Myslela jsem, že jsem QR kódy viděla už literally na všem. Aarhus mě však přesvědčil o tom, že se mýlím, a že mě Dánsko hodlá překvapit ještě v hodně věcech, byť maličkostech. To jsem tak s Lenkou šla po městě, až jsme došli nejrušnější ulici Åboulevarden (kterou jsem dnes hledala a nenašla /a ztratila se/, a po které jsem se včera nevědomky procházela). U ní je knihovna a před knihovnou je park s několika dřevěnýma sochama.
Se sochama, na nichž naleznete QR kódy.
V ulicích, v obchodech na úřadech a tak na vás všude dýchá dánský nacionalismus. Ty jejich červené vlajky s bílým křížem visí všude - a to nejen kvůli zítřejšímu státnímu svátku. Tak například, včera jsem si koupila ledový salát (který byl samozřejmě økologisk), a ten byl zabalený v celofánu s potiskem dánských vlajek.
Ledový salát.
V celofánu s dánskýma vlajkama.
Wow.
Velmi se mi líbí jejich nápad s názvem CityBike. Po větších městech (mezi které se Aarhus řadí) jsou rozestavěné stojany bicykly, které si za dvacet krone můžeš půjčit. Vráti je můžeš do kteréhokoliv stojanu, ze kterého ti potom vypadne dvacet krone. Tahle kola jsou barevně odlišena, prostě každý pozná, že máš kolo půjčené z toho stojanu, a já už se nedivím proč. Tady si totiž svoje kola nikdo nezamyká.
Jak jsem se tak dnes procházela po Aarhusu a hledala nějaké stojany s koly, narazila jsem na cca plus mínus asi přibližně jeden milion jízdních kol, které jen tak stály na ulici. Bez zámku nebo jakékoliv známky majitele.
Pro Čecha či Slováka něco nepředstavitelného a nepochopitelného.
V ulicích, v obchodech na úřadech a tak na vás všude dýchá dánský nacionalismus. Ty jejich červené vlajky s bílým křížem visí všude - a to nejen kvůli zítřejšímu státnímu svátku. Tak například, včera jsem si koupila ledový salát (který byl samozřejmě økologisk), a ten byl zabalený v celofánu s potiskem dánských vlajek.
Ledový salát.
V celofánu s dánskýma vlajkama.
Wow.
Velmi se mi líbí jejich nápad s názvem CityBike. Po větších městech (mezi které se Aarhus řadí) jsou rozestavěné stojany bicykly, které si za dvacet krone můžeš půjčit. Vráti je můžeš do kteréhokoliv stojanu, ze kterého ti potom vypadne dvacet krone. Tahle kola jsou barevně odlišena, prostě každý pozná, že máš kolo půjčené z toho stojanu, a já už se nedivím proč. Tady si totiž svoje kola nikdo nezamyká.
Jak jsem se tak dnes procházela po Aarhusu a hledala nějaké stojany s koly, narazila jsem na cca plus mínus asi přibližně jeden milion jízdních kol, které jen tak stály na ulici. Bez zámku nebo jakékoliv známky majitele.
Žádné komentáře:
Okomentovat