10. 06. 2014, Hledám práci, zn. cokoliv bez dánštiny

Včera to byl dlouhý den!
Ale úspěšný. V jistém slova smyslu.

Ten den jsem vymámila potvrzení od školy, že v srpnu 2014 stoprocentně nastoupím (pro úřady - tedy, aspoň jsem si myslela), zařídila si dánské číslo (osmimístné!), absolvovala první pracovní pohovor, obešla s určitou úspěšností několik mých potencionálních budoucích pracovišť.
A nachodila a najezdila určitě minimálně 30 km. Bez nadsázky.
Jo a nechala si ukrást CityBike.


Ono protě tohle šíleně barevné kolo láká no. Každý ví, že si ho může půjčit, a tak... si ho půjčí no. I s mou dvackou uvnitř.

Fakt si musím koupit svoje vlastní.

Takový dánsky nemluvící hledač summer jobu v Dánsku, anebo vlastně asi jakéhokoliv džobu (nejen) v Dánsku, to nemá jednoduché. Fakt. Často čelí skutečnostem, kterým by radši asi nikdy nečelil. A 10.6. bylo postavení hvězd nějaké divné, protože jsem se cítila trapně častěji než kdy jindy.

Byla místa, kde mi řekli rovnou, že nikoho nehledají, že jim ani nemám nechávat CV.
Jinde mi řekli, že si CV nechají, a že se ozvou - ale věděla jsem, že se neozvou;
a naopak někde mi i řekli, že zrovna někoho hledají, že si moje CV nechají, a trochu důvěryhodněji mi oznámili, že se ozvou.
Byla však i místa, kde se na mně lidi dívali jak na debila, že proč po nich vůbec chcu práci, když ani dánsky nemluvím.
Tak všobecně mi dělá celkem potíž nakráčet do nějakého podniku a "nabízet se jim". Musím si ale pořád dookola opakovat, že nejsem ani první, ani poslední, kdo se jim tu chodí ptát na práci, že jsem tu přece přijela kvůli práci, a že nemám vymýšlet blbosti.
A taky si musím říkat, že jsem super, ale to většinou nepomáhá.

Lenka mi dala tip na bar či kavárnu, kde bych to mohla zkusit. Bylo to na ulici, kterou jsem ještě nenavštívila, a tak jsem si vzala pár CVček (s nově ručně dopsaným dánským tel. číslem) a šla. Věděla jsem, že na té ulici je i Fairbar, jejichž inzerát na nějakého uklízeče jsem viděla na internetu - řekla jsem si, že se tedy stavím i tam osobně, že to bude určitě vypadat hezky, tak seriózněji.

Shodou okolností to byl hned asi 3. bar na té ulici, do kterého jsem vstoupila a pokládám nacvičenou otázku, jestli hledají někoho na léto, třeba na uklízení, čištění nebo jako pomoc do kuchyně. Žena za barem se na mě nedůvěřivě koukne a zeptá se: "Myslíš jako že tu chceš pracovat jako dobrovolnice, jo?"
A já, protože jsem staré tele (kterému navíc bylo uvnitř hrozné horko), tak mi bylo blbé říct, že ne, tak já "jasně, co jiného" ... Strávila jsem tam asi další 3 minuty tím, že mi ukazovala, kde na internetu si mám najít e-mailovou adresu člověka, který má na starosti dobrovolníky. Fakt jsem se snažila vypadat, že to myslím nejseriózněji na světě, ale i tak jsme se loučily tím, že mě počastovala nedůvěřivým pohledem.

Asi 15. podnik, do kterého jsem vstoupila, byl sushi bar, kde mi slečna Vietnamka - boss řekla, že by mi mohla nabídnout úklid na pouze a jen jednu hodinu denně každý den. Celkem se divila, když jsem jí na to kývla - byla to pro mě první jaká-taká nabídka práce, a i kdybych z toho měla mít já nevím kolik stovek za měsíc, pořád stokrát lepší než nic; a zároveň bych si mohla něco furt hledat k tomu. Řekla, že se zeptá manažera, a že by se mi ozvala.

Celá šťastná jsem vkročila hned do vedlejší kavárny, opět s tou samou otázkou na rtech. Slečna za barem se mi snažila něco velmi pomalu, lámanou angličtinou sdělit, a nakonec sz ní vylezlo, že to je bar, kde pracují mentálně postižení. A že ona taky je.

Myslím, že v tu chvíli jsem nebyla rudá jen kvůli horku.
A tak jsem jí popřála pěkný den, otočila se na patě a velice rychle vypochodovala.

No a na závěr, celková bilance mého hledání práce od 4. 6. do 10. 6. 2014:
Počet poslaných CV e-mailem  ...............  41
Počet odevzdaných vytištěných CV  ........  33 
Počet hovorů ohledně práce ......................3
Počet interview ohledně práce ...................2
Počet nachozených kilometrů ................... určitě aspoň milion