03. 06. 2014, Co stálo za povšimnutí či udivené pozdvižení obočí

...sotva jsme vystoupili z trajektu a já viděla ceduli "Danmark" jsem si uvědomila, že jsem to zvládla. Jsem prostě tu. Jdu tu studovat a žít a tak.

Splněný sen.

Hned na úvod mě zarazila jedna věc. Rovina. Mohli jste se podívat vlevo, vpravo... Nikde žádný kopec či kopeček. Aspoň teda prvních 20 minut na dánské pevnině. .. a od té doby jsem ty dánské "kuriozity" začala počítat.



Že budu potkávat cyklisty více než motoristy, s tím jsem tak nějak počítala. Že jsou tu pro cyklisty vyhrazeny zvláštní cestičky a že jim i auta mají dávat přednost, to jsem také věděla. Dokonce i chlapy v obleku a ženy v šatech jsem na kole očekávala. Přesto mě dokázala zarazit jedna věc. Nebo spíš srazit? Ta jejich šílená rychlost!
Další věc, jíž si Dáni vysloužili obdiv, jsou jejich mince. Jako jasně, klidně jsem si to mohla najít na netu, ale koho by napadlo, že budou mít děravé platidlo?!

Věřte či ne, fakt se mi to líbí. A fakt mají za to ode mně uznání. 'Cause otherwise it would be too mainstream...
Na nádraží mě zarazilo nejen to, že místo paní prodavaček mají automaty, ale že mají automaty i pro případ, že chcete na záchod. No jo, sem tam to bývá na benzinkách, to jo, ale vrchol je, že 5 DKK můžete v tomto automatu zaplatit kartou.

Poslední věcí ze železničního prostředí jsou jednoduše ty jejich vlaky, resp. jejich systém. Chcete do Aarhusu? Sedněte si do vagonu 70 - 71. Chcete někam jinam? Tak to si sedněte do stejného vlaku ale 5 vagonů před 70kou.
A další věc... Ty jejich ulice... Rovné, čisté, široké, uklizené, úhledné... Vůbec byste neřekli, že tudy křižují jak chodci, tak cyklisti. A ještě s jakou grácií!

Holt to už umí.
Na-ma-ka-né.

Kolik věcí mi v následujících dnech ještě vyrazí dech?